Mathieu van der Poel byl mnohem silnější než ve středu na Dwars door Vlaanderen a tvořil závod. Vše mu hrálo do karet, kromě posledních stovek metrů, ve kterých nedokázal podat svůj obvyklý výkon a porazit Kaspera Asgreena. „Sprint po 260 kilometrech je trochu jiný než ten po 200. Cestou jsem už cítil, jak silný Asgreen je. Byl jediný, kdo dokázal odpovědět na mé útoky,“ říká Van der Poel. 

Van der Poel byl po útoku v posledním výjezdu na Oude Kwaremont na čele závodu sám, ale Asgreen se dokázal dotáhnout. „Ta dlážděná stoupání mi hodně sedí, obvykle ze sedla. Asgreen a já jsme si velmi rychle uvědomili, že se potřebujeme navzájem, abychom dojeli až do cíle. Spolupracoval celý zbytek závodu, což také naznačuje, že si na spurt věřil. Pokud by se necítil dobře, nečekal by se mnou až na cíl.“

„Je možné, že Asgreen spurtoval na o zub těžší převod. Byl jsem schopen sprintovat pět sekund, pak mi došlo a viděli jste, že Asgreen je ve spurtu také velmi silný. Samozřejmě jsem zklamaný, radši bych vyhrál. Ale Kasperu Asgreenovi to vítězství přeju, má odvahu závodit a to se mi líbí," dodává Van der Poel, který svému rivalovi okamžitě pogratuloval. „Ale bude mi chvíli trvat, než se z porážky dostanu“ připustil Van der Poel. „Budu rád, když za týden nasednu na horské kolo.“ 

Van der Poela nyní čeká odpočinek, v jarních závodech už pokračovat nebude. Pomalu se začne připravovat na letní sezónu, především na Olympijské hry v Tokiu, kde bude reprezentovat na horských kolech. Ale ještě dříve ho čeká debut na Tour de France.    

Van Aert: „Nebyl jsem dost dobrý"

Zatímco Van der Poel bojoval o vítězství až do konce. Wout van Aert měl problémy už dříve. Po každém útoku Van der Poela a Asgreena se musel dotahovat a v posledním výjezdu na Oude Kwaremont nedokázal zrychlit vůbec a odpadl. Bylo to poměrně překvapivé, protože se především od něj očekával vynikající výkon. „Cítil jsem už v druhém průjezdu Kwaremontu, že na tom nejsem nejlíp. Nakonec jsem nebyl dost dobrý. Prostě jsem odpadl. Stále jsem bojoval, ale síly byly pryč. Říkal jsem si ať to skončí co nejdřív, protože už jsem do toho nedokázal dát srdce. Na Paterbergu jsem sotva jel a poté jsem se snažil zůstat před skupinou, ale už jsem nemohl.“

Stejně jako pro ostatní specialisty na dlážděné klasiky i pro Van Aerta byly Flandry vrcholem jara, také kvůli odložení Paříž - Roubaix na 3. října. „Jestli jsem zklamaný? Ano i ne. Na víc jsem nestačil, ale doufal jsem v lepší pocity. Byl to hlavní cíl mé jarní sezóny. Není to tak, že bych udělal něco špatně, nohy prostě nebyly dost dobré. Skončil jsem ve skupině jezdců, z nichž jsem byl v posledních týdnech jednoznačně nejlepší, ale dnes už ne. Teď to musím nechat plavat a odpočívat směrem k Brabantskému šípu a Amstelu.“