Milanu Vaderovi je 27 let. Tenhle nizozemský cyklista se věnoval úspěšně horským kolům, než se stal v roce 2022 členem sestavy Jumbo-Visma. A tým ho od počátku nijak nešetřil. V únoru Okolo Valencie (2.Pro), v březnu Strade Bianche (1.UWT) a v dubnu Okolo Baskicka (2.UWT). A tam se to stalo. V páté etapě plné kopců v jednom ze sjezdů si při pádu přivodil mnohočetná zranění, která ho ohrozila na životě.
Poté, co opět nabyl vědomí, měl výpadky paměti. Přesto posléze dokázal popsat, co se stalo. „Ve sjezdu jsem narazil pedálem na asfalt. Vyrazilo mi to řídítka z rukou, přeletěl jsem svodidla a skončil deset metrů ve svahu pod silnicí. Později jsem se podíval na svůj cyklocomputer a zjistil jsem, že se to stalo v rychlosti 74 kilometrů za hodinu,“ uvedl před časem pro nizozemský AD.
V nemocnici zhubl deset kilo. Následovala velmi dlouhá rehabilitace. „Musel jsem začít znovu od nuly. Učit se stát, dělat kroky, chodit, sprchovat se. Nemohl jsem se sám najíst. Moje koordinace byla tak špatná, že jsem se netrefil do úst. Když jsem poprvé usedl na trenažér, dokázal jsem šlapat jen třicet wattů. Cítil jsem se strašně slabý."
„V červnu jsem konečně mohl zase jezdit na kole venku. Pak jsem odjel do Španělska a v samém závěru sezóny jsem dokonce závodil v Chorvatsku.“ I přes užívání léků na ředění krve, kdy při pádu na hlavu hrozí vnitřní krvácení, mu nakonec lékaři dovolili závodit.
Letošní sezónu začal v Austrálii na Tour Down Under, kde jel ve službách Rohana Dennise. Když však Australan ve čtvrté kopcovité etapě nestačil, mohl jet Vader na vlastní výsledek a bylo z toho osmé místo za vítězným Pello Bilbaem „Chci si užít každý okamžik a každý den dělat pokroky. Je velmi příjemné tohle zažít a dodává mi to sebevědomí pro další část sezóny.“
Tým ho poté poslal na Okolo Algarve (2.Pro), Strade Bianche (1.UWT), Coppi e Bartali (2.1) a Volta Limburg (1.1). Nejlepšího výsledku dosáhl na italském etapáku, kde se ve dvou etapách prosadil na konec první desítky.
V následujících čtyřech měsících přesedlal na horský bicykl, aby se v několika Světových pohárech pokusil společně s Mathieu Van der Poelem nominovat na olympiádu do Paříže.
Na silnici se vrátil při Czech Tour, kde v poslední etapě ve Šternberku dojel na 8. místě. O měsíc později se do našich končin vrátil při Okolo Slovenska, kde celkově skončil 3. a vyhrál vrchařskou soutěž.
Po dvou italských jednorázovkách ho tým vyslal do Číny a tady sklidil sladké ovoce své nezlomné vůle, trpělivosti a talentu. Po vítězství v nejtěžší etapě, po němž se dostal do čela průběžné klasifikace, neskrýval emoce. "Toto je vítězství srdce. Po tom všem, co se stalo, je to neuvěřitelně zvláštní pocit. Znamená to pro mě všechno."
I sportovní ředitel Maarten Wynants to stěží chápal. "Nemám slov. S Milanem jsme usilovali o umístění v top 10, protože na startu nebyl úplně fit. Dnes dostal volnou roli. Dohodli jsme se, že se bude držet favoritů a on to udělal fantastickým způsobem.“
„To, že to všechno takhle dopadlo, je opravdu neskutečné,“ řekl pak po poslední etapě Milan Vader. "Vždycky jsem měl po pádu takový scénář v hlavě. Doktoři mi tehdy naznačili, že jsou rádi, že můžu zase sednout na kolo. Moje motivace byla tak velká, abych se vrátil na svou původní úroveň. Etapové vítězství a konečná klasifikace tady v Číně, moje první profesionální vítězství, po tom jsem tak dlouho toužil."
„Milan musel loni bojovat o život. O sezónu a půl později vyhrává konečnou klasifikaci závodu World Tour. To je neskutečné," kroutil hlavou Merijn Zeeman, sportovní ředitel Jumbo-Visma.
„Toto je zdaleka nejlepší sezóna, jakou kdy tento tým měl. Už jsme napsali historii vítězstvím ve třech Grand Tour v jednom roce. A nyní po týdnu v Číně dosahujeme historického počtu 70 vítězství. Na to opravdu nejsou slova. Je to skutečně bezprecedentní sezóna, opravdu fantastická. Jsme na to nesmírně hrdí,” zhodnotil letošní sezónu Jumbo-Visma, kterou zakončili dvěma vítěznými etapami Olava Kooije a celkovým Milana Vadera v Číně, jeho hlavní sportovní ředitel.
Jednou jsi dole, jednou nahoře, platí v průzračné podobě pro nizozemského vrchaře, jehož příběh může být výraznou inspirací pro ty, kdož se ocitnou blízko dna. A nejen ve světě cyklistiky.