A je to legitimní otázka, i svazoví funkcionáři vzdychají nad tím, že je škoda pro silniční cyklistiku, že nejde uspořádat masovka dohromady s profesionálním závodem. Tak jako v běžeckém maratonu, třeba v Praze, nebo jako v dálkových laufech, jako na Jizerské padesátce.
Ne, ve stejném formátu, se společnou trasou a společným startem, to opravdu nejde. Ale v jeden den, nebo víkend, by se to uspořádat dalo. Pochopitelně je to organizačně náročné, ale teoreticky to možné je. A v Evropě je mnoho příkladů. Na velkých klasikách, jako jsou Flandry, nebo Roubaix, se po trase závodu vozí v sobotu, den před závodem, desetitisíce lidí.
Cyklistika nyní v tomto směru v České republice zaostává, trendem jsou velké masovky s účastí profesionálních hvězd. Na tento formát potencionální sponzoři, ale třeba také Česká televize, opravdu slyší. Jen si připomeňme kolik vysílacího času a kolik upoutávek před Jizerskou padesátkou Česká televize akci věnovala. Dokonce Jiří Ponikelský, ředitel ČT sport, který cyklistické pořadatele vymetá z Kavčích hor smetákem, se Jizerské padesátky sám zúčastnil.
Ale máme vhodný závod?
To je první kámen úrazu. Jaký český závod by lákal širokou veřejnost k účasti na doprovodném programu? Který český závod má takové charisma? Je příjemné, že obnovený závod Brno - Mikulov - Brno vyvolal tuto připomínku, je zřejmé, že koncepce tohoto závodu zaujala, že českým závodům vrací náboj. Přitom bylo už hodně pravděpodobné, že závod V4 bude reprízou Bíteše, naštěstí se tak nestalo.
V České republice jsme přístupem k samotné cyklistice hodně podobní Německu. Čeští fanoušci sledují profesionální cyklistiku, ale také na kolech jezdí a účastní se i závodů. Je to sice trend celosvětový, ale třeba v Německu se opravdu chytly masovky. Příkladem je Hamburg Cyclassics, profesionální závod WorldTour, ale také masovka s třiceti tisíci účastníky, v jeden den na jednom místě. Takže uspořádat se to dá a pro pořadatele je mnohem důležitější úspěch závodu pro veřejnost, závod profesionálů je reklamou a třešničkou na dortu. A v Německu se podobné akce nejezdí jen v Hamburku, ale také v Berlíně, Frankfurtu, Kolíně, Drážďanech a každý rok poslední etapa Okolo Německa.
U nás se o společný start těchto dvou kategorií snažil hradecký Whirlpool při své Velké ceně Královehradeckého kraje. A musíme si přiznat, že to velký ohlas nemělo, na startu nebyly žádné velké masy hobíků.
Vedle toho, že nemáme žádnou vhodnou a dostatečně prestižní jednorázovku, která by táhla aktivní fanoušky, máme také cyklistiku organizačně rozdělenou na dva tábory. Kde si jeden o tom druhém nemyslí, že by pro toho druhého měl pořádat závod.
A paradoxně z marketingově organizačního hlediska má k naplnění této myšlenky blíže pořadatel české masovky, než pořadatel závodů Českého svazu cyklistiky. Dokážu si představit krásný závod licencovaných při Krušnotonu, Lawi Tour, nebo Zeleňáku, nedokážu si představit veřejný závod v Kyjově, nebo v loňském formátu finále ČP v Mladé Boleslavi.
