Nedávno jsi spustila svou kampaň do Evropského parlamentu. Jak jsi se ocitla v politice?

U nás doma byla a je politika, respektive veřejné dění, často diskutované téma. A ještě více jsme ji řešili, když se bratr stal ve svých 24 letech starostou naší obce. Dnes už tam je třetí volební období. Vstupem bratra do komunální politiky jsem měla možnost poznat, co práce pro občany obce obnáší. Je to nevděčná práce, která ale má smysl a je potřeba. A protože mi není lhostejné, kam se Česká republika ubírá a co se v ní děje na komunální i národní úrovni, rozhodla jsem se v politice aktivně angažovat. 

Co máš v plánu v Europarlamentu řešit, jaká témata tě zajímají?

Důležitým tématem je pro mě konkurenceschopnost EU ve světle nadměrné regulace a byrokracie. EU chrlí desítky předpisů ročně a vytváří stovky nových pravidel. Místo, abychom se soustředili na inovace, topíme se v množství povinností a byrokracie. Ty mnohdy ale nemají skutečný dopad. Chci se zaměřit na tvorbu srozumitelných a chytrých předpisů. Takových, které dostatečně chrání práva lidí a hodnoty naší společnosti, ale zároveň podporují podnikání a technologický rozvoj. Důležitým tématem je pro mě také vzdělávání, zejména celoživotní. Dokončení střední, případně vysoké školy bez dalšího systematického a kontinuálního vzdělávání v současném rychle se rozvíjejícím světě prostě nestačí. „Last but not least“ je téma sportu a jeho financování. Ráda bych, aby každá dívka a chlapec, budou-li chtít, mohli bez omezení dělat sport, který je baví. Aby finanční situace rodiny nebyla překážkou. 

Jak se na tvou novou roli dívá Dan?

Na to je třeba se zeptat Dana. Já od něj ale cítím velkou podporu. Politika ho docela zajímá. I když rozdávat volební letáčky razantně odmítnul. Na to se prý ještě necítí. 

Kdyby ses do Europarlamentu dostala, hodlala bys poté více prosazovat sport v politice?

Oblast sportu patří do tzv. podpůrné pravomoci EU. To znamená, že EU může členské země pouze podporovat, koordinovat jejich úsilí či jejich činnost doplňovat. Podstata úsilí EU spočívá zejména ve finanční podpoře členských zemí. Sport je nedílnou součástí programu Erasmus+. Pro období 2021-2027 je na sport vyčleněno cca 1,9 % z 26,2 miliard eur. Na evropské úrovni chci prosazovat rozvoj programu Erasmus+ a navýšení jeho rozpočtu, včetně navýšení financí na sport. Velmi mě trápí sportovní dotační kauzy na národní úrovni. Měli bychom se zamyslet nad systémem rozdělování dotací. Jsme v situaci, kdy sport, a cyklistika zvláště, se stává aktivitou pro bohaté. Je klíčové, aby se peníze dostaly k dětem a mládeži, ne aby končily v kapsách funkcionářů.  

Nestýská se ti coby bývalé aktivní cyklistce po osobním životě na kole? Co ti to dalo a co vzalo?

Občas se mi stýská. Zvlášť, když celý den sedím u počítače. Díky cyklistice jsem měla možnost procestovat spoustu zemí, poznat zajímavé lidi a hlavně svého manžela, Dana. Dala mi také obrovskou míru disciplíny a naučila mě, že pokud něco chci, musím na tom tvrdě pracovat. Odhodlanost, trpělivost, pracovitost, poctivost a cílevědomost jsou vlastnosti, které si nesu z cyklistiky a které mi pomáhají obstát v soukromém i profesním životě dnes. Co mi vzala? Snad jen jedny Vánoce, které jsem místo doma s rodinou trávila s litevskou reprezentací na soustředění v Chorvatsku. 

Jak se žije s vrcholovým cyklistou, zvláště s takovým, jakým je Dan?

Dan je parťák. Život s ním je super. Prožili jsme toho spolu už docela dost. Byl u toho, když jsem maturovala, státnicovala, absolvovala advokátní zkoušky a teď, když kandiduji do Evropského parlamentu. Stejně jako jsem já byla u toho, když maturoval, získal profesionální angažmá v izraelském týmu nebo dosáhl svého prvního profesionálního vítězství. A příští rok se těším, že budu u toho, až i on odstátnicuje. 

Jaké máte spolu s Danem plány ve střednědobém horizontu, řekněme na dalších pět let? Hodlá Dan ještě v té době závodit?

Pětiletky si neděláme. Ale plány do budoucna určitě máme. A je v nich samozřejmě zahrnuto i založení rodiny. Vzhledem k tomu, že Dan ve svých 31 letech patří k těm starším závodníkům v pelotonu, tak těžko říct. 

Myslíš si, že máš jako bývalá cyklistka výhodu nebo větší pochopení pro Dana, než jiné partnerky cyklistů? Mám na mysli neustálé cestování, dlouhé tréninky apod. 

Jsem moc ráda, že Dan dělá, co ho baví, a současně je to i jeho zaměstnání. Bez ohledu na to, jak moc cestuje, nebo kolik hodin tráví na kole. Nemyslím si ale, že moje pochopení nutně plyne z toho, že jsem závodně jezdila a vím, co profesionální sport obnáší. Ale obecně z respektování zájmů a povinností druhého partnera.  

Dokáže cyklista a cyklistka v domácnosti kolo zcela neřešit, anebo je to u vás vždy téma číslo jedna? 

Cyklistika je součástí našeho života, takže se o ní přirozeně bavíme. Někdy více, někdy méně. Ale je to jen jedno z mnoha témat.