Překvapilo tě tohle velké celocyklistické vítězství?

Předem mě to vůbec nenapadlo, ani jsem o tom nepřemýšlela. Ale před pár dny se něco naznačovalo a psalo, že patřím mezi tři největší kandidáty, tedy že tam nějaká šance bude. Nepřipouštěla jsem si to, byla jsem napnutá, jak to dopadne. Když vyhlásili třetí a druhé místo, byla jsem si na devadesát procent jistá. I když se vždycky může stát nějaké překvapení, tušila jsem, že to klapne.

Jak se teď tedy cítíš?

Jeden z mých největších úspěchů, je to nádherný. Krásný pocit, završení nesmírně úspěšného roku 2023, moji životní sezony. 

Ta aktuální, tím spíš po novém roce pokračuje ještě líp…

Taky jsem spokojená, podařilo se mi ty výsledky vylepšit, několikrát proniknout do první desítky. A mám motivaci do další sezony se takhle vysoko udržet a možná ještě o kousek zase posunout nahoru.

Ve Val di Sole na světovém poháru na sněhu bylo blízko na pódium i v elitě…

Nemůžu být ale naštvaná. Jela jsem tam s Pieterse o třetí místo a ona mi trochu ujela. Super zkušenost! Na suchu nebo na blátě se ukáže hrubá síla, na sněhu je to o trpělivosti, nedělat chyby a nechat kolo jet. Šestého místa z Dendermonde nebo pátého ze Zonhovenu na blátě si vážím ještě víc, tam byla ještě nabitější startovní listina, nechyběl skoro nikdo.

Tedy před mistrovstvím světa v Táboře ideální možná situace, forma?

Zatím se všechno vyvíjí dobře, přesně tak, jak jsem chtěla. Věřím, že budu schopná to dotáhnout až do konce. Že nenastanou žádné problémy a budu schopná prodat stoprocentní výkon. Odlítám teď do Benidormu, pak zůstanu ve Španělsku týden, a odtud se přesunu rovnou na poslední světový pohár do Hoogerheide. Kolotoč se pomalu uzavírá. Ale je to sport a stát se ještě může cokoliv, samotný závod může vždycky probíhat podle několika scénářů. Uvidíme.

Obhajoba bronzové medaile v kategorii do 23 let je jasný cíl. Myslíš ještě výš, nebojíš se zklamání? Sice bude chybět obhájkyně titulu Shirin van Anrooij, ale pořád tam je silná nejmíň pětice závodnic…

Snažím se si tlak nepřipouštět. Kdyby se mě pořád někdo neptal, ani bych na to nemyslela. Závody si užívám všechny stejně, ať jde o český nebo světový pohár, vždycky chci zajet co nejlíp. Nedělám si s tím velkou hlavu, protože ě to baví a naplňuje a nechci z toho mít nervy. To platí i pro Tábor, udržet si klidnou hlavu. Chci odevzdat maximum. Nemůžu myslet míň než na medaili, ale uvědomuju si, jak silná je konkurence. Můžu jet o zlato, ale klidně i o páté místo.

Atmosféra ti jistě pomůže.

Až teď na mistrovství republiky na té stejné trati jsem si to začala představovat. Už se těším. Mám velkou poptávku po lístcích, přijede celá rodina, kamarádi, známí od táty z práce, už vymýšlejí různé prapory do hlediště. Moc si toho vážím.

Trať ti vyhovuje?

Celý mistrovský závod jsem jela sama, a měla čas si vyzkoušet různá místa, jak v nich nastupovat, jaká jet kde tempa a vnímat, jak na to reaguje tělo. Byl to velký přínos si to takhle projet a mělo by nám to dát výhodu. Těšila jsem se na ten závod a užila jsem si ho, ze všech třech vítězství to bylo nejpříjemnější, vůbec jsem nepochybovala o tom, že by to nemělo vyjít.

Plánuješ i start v páteční štafetě mistrovství světa, nastoupíte doma v nejsilnější sestavě?

Já chci jet. Přinese si to další výhodu vyzkoušet si trať na jeden okruh v ostré jízdě. Už dříve mi to vyhovovalo, vletět tam a nechat tam sto procent, což ukáže místa, kde se pak v delším závodě může rozhodovat. Vždycky mi to pomohlo i k vymýšlení taktiky. Myslím si, že v domácím prostředí se budou chtít všichni ukázat a pojedeme v nejlepším možném složení. Můžeme jet o pěkné umístění. Netroufám si říct o jaké, záleží, které země pojedou, zatím to nejezdili všichni. Nizozemci a Belgičani jsou jasní, pak Britové, Italové, Francouzi, může to být zajímavé.

Korunu Krále cyklistiky jsi převzala od Ivety Miculyčové, nastává tedy (v české cyklistice) vláda žen?

Jsem ráda, že se prosazujeme a ženská cyklistika se dorovnává té mužské. U nás v cyklokrosu už jsou závody skoro stejně dlouhé, ženy si o to říkají. Cyklistika už je jen jedna, nedělí se na mužskou a  ženskou.

Ano, jedna cyklistika, ale nejzářivější je pořád ta na silnici… Navíc ta ženská tam jde opravdu výrazně nahoru po všech stránkách, včetně té ekonomické. Řada předních cyklokrosařek má hlavní práci na silnici. Ty jsi toho loni moc neodjela, přesto už se objevily i nějaké nabídky ze zahraničních týmů. Jak se na to díváš?

Pro mě je prioritní cyklokros. Nechci měnit disciplínu, ale určitě bych chtěla víc závodit i na silnici, jednorázovky i etapáky, protože to je skvělá příprava do cyklokrosu. Loni jsem tomu moc nedala, něco se rušilo, dělala jsem maturitu… Ale nakonec mě to do cyklokrosu neovlivnilo, rozzávodila jsem se dostatečně. A s regenerací nemám problém, právě tím volnějším létem bez závodů jsem se podvědomě připravila na delší závodní zátěž v zimě. Únavu nepociťuju, chci jet po mistrovství světa ještě dokončit sezonu v Belgii.

Jak se cítíš v šatech?

Velký nezvyk! Většinu trávím v dresu, nebo pak doma v teplákách… Jsem ráda, že jsem se oblíkla taky jednou jinak.

Žádná nervozita ve světle ramp na tebe nepadla?

Ani ne. Jsem ráda mezi lidmi, povídám si, řeknu, co si myslím a jak se cítím, i když jsem introvert. Každý den něco poslouchám o mistrovství světa, takže jsem ráda, že jsem se mohla hodit do gala a vyrazit taky jinam, užít si večer.