Skujinš se letos zařadil do klasikářské špičky, kam už dlouho nahlížel. Už třiatřicetiletý cyklista zaujal na jaře druhým místem na Strade Bianche, kde byl nejlepší za suverénním Pogačarem a vidět byl i an E3 Saxo Classic. jarní monumenty mu nevyšly, jeho forma podle všeho vrcholila dřív, než by bylo potřeba, ale dokázal se vrátit ve velmi dobré formě v létě.
Po Tour de France obsadil páté v olympijském závodě v Paříži, když ve spurtu skupiny prohrál s Christophem Laportem a Attilou Valterem a těsně mu unikla medaile. A podobný osud ho potkal i na podzim. Na GP Montréal v Kanadě byl šestý (opět daleko za Pogačarem) a zařadil se tím mezi širší okruh favoritů světového šampionátu.
V Curychu pak prokázal svou vytrvalost a odolnost, když téměř 60 kilometrů před cílem naskočil do úniku s Benem Healym a Oscarem Onleym. Britský reprezentant zde dlouho nevydržel, ale s Irem se střídali s malým náskokem před dalšími pronásledovateli až do posledního okruhu závodu. I když byli dostiženi skupinou okolo Van der Poela a Remca Evenepoela, dokázali ještě útočit a závodit o zbylé dvě medaile.
Skujinš zkusil odjet pět kilometrů před cílem, hned po něm za to vzal Healy, ale nevyšlo to ani jednomu. Skujinš si poté počkal na cílovou rovinku a útokem zezadu se pokusil překvapit soupeře. Celkem se mu to podařilo, pouze Van der Poel byl schopný zareagovat a protnul cíl na třetím místě. Na Skujinše zbyla smolná čtvrtá příčka.
„Rozhodně ničeho nelituji. Dělal jsem, co jsem mohl, ale bohužel jsem přišel zkrátka. Tadej odjel, Belgičané pak nasadili dobré tempo, aby jim neujel, ale i oni měli problém ho dohnat. Skupina se tak stále zmenšovala,“ vrátil se k průběhu závodu lotyšský cyklista.
V přímém souboji s Van der Poelem to v závěru bylo velmi těžké. „Zkoušel jsem všechno. Zkoušel jsem to několikrát před sprintem, stejně jako mnoho dalších, ale všichni měli mrtvé nohy. S Mathieuem ve sprintu je samozřejmě velmi těžké ho porazit. O'Connor odjel v dobrou chvíli. Všichni se snažili, ale on měl dobrý timing a dobře četl závod. Porazit Mathieua byl velmi těžký úkol, takže nakonec z toho bylo jen čtvrté místo.“
Jeho parťák z úniku Ben Healy dojel na sedmém místě a poděkoval Skujinšovi za pomoc. „Upřímně řečeno, bylo to zatraceně těžké. Naštěstí jsem jel s Tomsem Skujinšem, který byl dnes opravdu silný. Dělal jsem, co jsem musel, ale asi jsem neměl nohy. Díky, Tomsi!“