Italové neměli smůlu, jen se vůbec nedokázali dostat do boje o přední příčky. Giulio Ciccone dojel na 25. místě se ztrátou přes šest a půl minuty na vítěze a to je pro druhý nejúspěšnější národ historie světových šampionátu s devatenácti tituly opravdový propadák. Ale asi se nikdo nedivím, protože Italové už delší dobu nemají opravdu špičkové klasikáře. Od vítězství Alessandra Ballana ve Varese uplynulo šestnáct let a během nich získali Italové jediné stříbro, před pěti lety zásluhou Mattea Trentina. 

Naopak opravdu pořádnou sílu měl Mattias Skjelmose, lídr dánského národního týmu. Čtyřiadvacetiletý cyklista měl mít veškerou podporu svých týmových kolegů, jenže když chtěl po snídani vstát od stolu, pohnul si se zády tak nešťastně, že mohl sotva chodit. Maséři dělali co mohli, aby Skjelmoseho dali dohromady před startem nedělního závodu, ale masáže, zahřívání, ochlazování, ani nic jiného nepomohlo. Skjelmose měl dokonce problém zvednout se ze záchodové mísy, přesto odstartoval. 

V sedle svého Treku nevydržel dlouho, po pár hodinách vzdal a Dánové byli najednou bez lídra i taktiky. „Udělali jsme vše pro to, abychom dosáhli výsledku. Se Skjelmosem jsme všechno vsadili na jednu kartu, a když odstoupil, je těžké udělat na kole nový plán,“ řekl po závodě Mads Pedersen, který byl v cíli z Dánů nejlepší na třináctém místě. „Každý člověk musí využít svou šanci, vidět možnosti a udělat maximum,“ dodal. 

Trať v okolí Curychu byla na Pedersena příliš náročná, držel se sice statečně, ale na boj o medaile to nestačilo. „Celý den jsem bojoval, abych se dostal zpátky. Věděl jsem, že to bude takový závod. Viděli jsme to i ve všech ostatních závodech, které se tu jely. Vyplatí se nejet nad svůj limit a neustále bojovat o návrat do skupiny. Bez Mattiase jsem si to mohl dovolit.“

Na medaili ambici neměl.  „Nikdy jsem si nemyslel, že by to bylo možné,“ přiznává. „Jediné, čemu jsem věřil, bylo, že vpředu je možná jen devět lidí. Bylo jich ale dvanáct. Ale být na desátém nebo třináctém místě... na tom vlastně nezáleží.“

Španělé si poradili i bez Bilbaa

Španělský národní tým nepatřil k favoritům závodu a jejich naděje na dobrý výsledek se ještě snížily už na začátku závodu, když v jednom v pádu vyhasly naděje Pella Bilbaa. Všestranný Bask byl lídrem týmu, po druhém místě na GP Montréal měl bojovat o první desítku a možná ještě lepší výsledek. Jenže musel odstoupit. Stejně jako Mikel Landa, který se také zapletl do pádu. 

Španělé to nevzdali, stále měli v sestavě šest silných jezdců. Pablo Castrillo útočil, ale nakonec to byl Enric Mas, kdo se udržel v elitní skupině. A dokonce dokázal útočit v posledním okruhu. Jako první dojel únik Marca Hirschiho, ale v rychlém závěru se nemohl rovnat klasikářům a cíl projel na osmém místě.  

Podle Pascala Momparlera, trenéra španělského národního týmu, se nemají jeho svěřenci za co stydět. „Bojovali jsme o stříbro, je škoda, že Enric nebyl o něco rychlejší, ale zajel skvělý závod, Roger Adrià taky zajel skvělý závod," připomněl jedenáctého muže v cíli. „Kluci musí být spokojení, protože byli vidět vpředu, a to je něco, co jsme opravdu potřebovali, aby viděli, že to jde,“ řekl pro Mundo Deportivo.

Mas nebyl s výsledkem úplně spokojený, protože mohl dopadnout při dobré shodě okolností i výš. „Myslím, že jsme mohli být medailím o něco blíž, ale realita je taková, že jsme skončili osmí. Důležité je, že jsme bojovali.“ 

„Sto kilometrů před cílem jsme ztratili Tadeje a myslím, že jsme to pak hráli dobře. Je škoda, že Mikel a Pello spadli a museli odstoupit, protože to byli dva zásadní lidé, dva velmi dobří jezdci, a jsou to také dva jezdci, kteří umí velmi dobře číst závod, a to nám chybělo.“

„Byli tam velmi rychlí jezdci, kteří normálně vyhrávají hromadné sprinty, a já jsem to zkusil, když zbýval kilometr a kousek do cíle, nebo kilometr do cíle, ale Van der Poel mě koutkem oka zahlédl a dojel a nic, víc k tomu nemůžu říct,“ pokračuje Mas, který se nyní řadí k favoritům závěrečných italských klasik, jet byl měl Tre Valli Varesine, Giro dell'Emilia (kde vyhrál v roce 2022) a Okolo Lombardie (druhý v roce 2022). „Jednodenní závody mám rád. Vueltu jsem dokončil v dobré formě a jsem, myslím, velmi dobře připraven na tyto tři italské klasiky. Mám rád tyhle typy těžkých tratí, dnes bych chtěl trochu těžší, ale mistrovství světa bylo takové, jaké bylo. Teď jdeme na další.“

Sivakov měl povolení střídat s Pogačarem

Francouzi nastoupili na start světového šampionátu s ambicemi napodobit výkon a výsledek z olympijských her, kde si dojeli pro stříbro a bronz. Agresivní pojetí a naskakování do úniků se jim v Paříži vyplatilo, tentokrát to však nevyšlo. Nejdřív přišli o jedničku týmu Juliana Alaphilippa, který si vykloubil rameno, jak později zjistili lékaři. Ale to pro Francii nebyl úplný konec nadějí. 

Do nadějného dlouhého úniku si totiž naskočil Pavel Sivakov a v pelotonu stále čekali Romain Bardet, Valentina Madouas, David Gaudu a další kvalitní klasikáři. Když se Pogačar rozhodl zaútočit sto kilometrů před cílem, Sivakov byl jediný, kdo Slovinci na čele závodu stačil. Ale ne na dlouho. 

Sivakov se svým týmovým kolegou z týmu UAE Emirates střídal, kdyby s Pogačarem vydržel dostatečně dlouho, mohl mu Slovinec pomoci až k medaili. Thomas Voeckler, trenér francouzského týmu, mu řekl, ať spolupracuje. Jenže Sivakov po závodě řekl, že si za Pogačarem dával všude, nejenom v kopcích, ale i na rovině a ve sjezdech. V dalším okruhu na to doplatil, odpadl a propadl se i dalšími skupinami. 

Závod dokončil na 35. místě s velkou ztrátou, jeho místo v popředí převzal zkušený Bardet. Ten se při své derniéře na světovém silničním šampionátu dokázal zmáčknout až k desátému místu. „Byl to jeden z nejtěžších závodů mé kariéry,“ přiznal. „Jsem na tým hrdý,“ pochválili Voeckler Bardeta a další Francouze. Ačkoliv litoval, že Alaphilippe musel závod opustit tak brzo. 

„Vzhledem k jeho současné formě, kondici, do které se vrátil, a okruhu byla ztráta Juliana Alaphilippa obrovská. Neříkám, že mohl proti Pogačarovi něco udělat, ale když Julian odstoupí po 35 kilometrech, říkáte si, že to není skvělé, a to je slabé slovo. Chyběl nám, ale to k cyklistice patří a člověk se na to musí umět dívat z nadhledu, protože vzhledem k tomu, co se v posledních dnech stalo, jsou v životě mnohem dramatičtější věci než tohle,“ narážel na tragickou smrt juniorky Muriel Furrer.

„Poté, co Julian odstoupil, jsem nařídil Romainu Bardetovi, aby nastoupil na jeho místo. Sivakov byl jedním z jezdců, kteří museli předvídat, než se ti velcí borci rozjedou, aby se k nim mohl vmáčknout. Okruh s Pogačarem to fungovalo, ale přes veškerou jeho snahu a sebezapření to nešlo, a tak jsme si hráli s kluky vzadu,“ uzavírá trenér. „Celý tým pracoval dobře, David Gaudu a Romain byli stále vpředu, když útočili Van der Poel a Evenepoel. Byl to nesmírně těžký závod.“