Týmu Trek - Segafredo se loni na jaře vůbec nedařilo, zklamali Mads Pedersen, Jasper Stuyven, Edward Theuns i ostatní. Ale na letošním Omloopu jsme viděli úplně jiný Trek - Segafredo. Sebevědomý a aktivní.
Americký celek vytvořil první velkou selekci, když na bočním větru rozdělil peloton. Oslabil tím několik soupeřů, ačkoliv to ještě rozhodující okamžik závodu nebyl. Jezdci Treku se neustále pohybovali v popředí pelotonu a měli, trochu překvapivě, jasně určeného lídra. I mistr světa Mads Pedersen pracoval pro Jaspera Stuyvena, chránil ho před větrem, vyvážel dopředu a tahal hlavní skupinu.
Stuyven tak měl dost sil, aby mohl zareagovat na zásadní únik 71 kilometr před cílem. S Matteem Trentinem a Yvesem Lampaertem dojeli vedoucí pětici a vytvořili vítěznou skupinu. „Řekl jsem týmu, že musíme být vpředu celý den a naše soustředění bylo od startu až do cíle perfektní. Je to moje nejhezčí vítězství,“ říká Jasper Stuyven.
„Dnes jsme dokázali, ze loňský rok byl omyl. Jsme dobrý kolektiv a loňský rok jsme zakončili pozitivně, když Mads získal titul mistra světa. Chtěli jsme se na této vlně udržet i letos a podařilo se to,“ zmiňuje Stuyven překvapivý úspěch Madse Pedersena ze světového šampionátu. Šampionátu, na kterém Stuyven chyběl, protože se nedostal do nabité sestavy belgické reprezentace. Tehdy to bylo obrovské zklamání, protože měl velmi dobrou formu, dokonce vyhrál Kolem Německa. Ale nyní dokázal, že to nebylo správné rozhodnutí belgického národního týmu.
Stuyven je sice stále docela mladý závodník, je mu 27 let, ale je velmi zkušený, ve WorldTour jezdí sedmým rokem a silnice ve Flandrech zná dokonale. Jako juniorský mistr světa vždy patřil k nejnadějnějším belgickým klasikářům, ale velká vítězství se mu zatím vyhýbala. Doposud slavil jen na Kuurne - Brusel - Kuurne. A to neodpovídalo jeho potenciálu. Včera se stal desátým závodníkem, který v životě vyhrál Kuurne - Brusel - Kuurne i Omloop a prvním od Nicka Nuyense.
Zkušenosti se hodily i na Omloopu. „Na poradě jsme si řekli, že rozhodující únik může vzniknout dost brzo, kvůli špatnému počasí. A po prvních terezínech měli všichni unavené nohy. Reagoval jsem na nějaké nástupy a viděl jsem, ze odjíždí skupina a v ní jsou všechny velké týmy. Věděl jsem, ze je důležité do ní doskočit a nebýt v defenzivní roli. Pak jsem ve vysílačce slyšel, že to vzadu zpomalilo, takže to byl ten správný únik.“
Sedmičlenná skupina se rozbila až na hellingu Muur van Geraardsbergen 17 kilometrů před cílem. Stuyven a Yves Lampaert zde byli nejsilnější. „Steven de Jongh mě z auta povzbuzoval, ať to na Muuru zkusím. Necítil jsem se nejsilnější, ale bylo mi jasné, že unavení už jsou všichni. Nikdo neútočil, tak jsem zkusil zrychlit.“
Se Stuyvenem vydržel jen Lampaert, ale vrátit se k nim dokázal i Søren Kragh Andersen. Ale moc sil mu už nezbývalo. „Søren moc nestřídal a nevěděl jsem, jestli už má dost, nebo to jen hraje, tak to bylo těžké. Nechtěl jsem nejvíc tahat. Nebyl jsem si jistý vítězstvím.“
„Steven mi z auta říkal, ze jsem nejrychlejší a řekl mi to i Yves, ale nechtěl jsem být příliš sebevědomý. Nebyl jsem si jistý, že Yvese ve spurtu porazím. Ale zvládl jsem to dobře. Yves začal spurtovat nalevo od mě, tak jsem jel trochu vlevo a zavřel ho.“
„Je skvělé už mít vítězství v kapse, jsem teď mnohem klidnější,“ dodává Jasper Stuyven.
