Jelikož poslední, sedmá etapa měla nejpravděpodobnější potenciál skončit soubojem sprinterů, jevila se ta předposlední jako poslední šance něco udělat s vedoucím postavením Jonase Vingegaarda (Visma | Lease a Bike). O to se nejvíc snažila sestava UAE Emirates v čele s Diego Ulissim, který za dánským vítězem Tour de France zaostával o 19 sekund.
Etapa měřila 183 km a strašila jednak celkovým převýšením 3134 metrů, ale hlavně závěrečnými 20 km s dvěma středně dlouhými stoupáními, které byly ve svých nejvypjatějších pasážích mimořádně prudké. Samotný cílový výstup měl čtyři kilometry, přičemž v prvních dvou přesahoval 7% sklon.
Tomuto cílovému dvojboji předcházel ale ještě jeden mezi 117. až 137 km, kdy se nejprve jel poprvé onen předposlední (2,6 km, 7,8%) a poté jemu podobný (2,8 km, 6,4%).
Po pádu z předešlé etapy chyběl na startu Mads Pedersen, důležitý muž podpory Thibaua Nyse (Lidl - Trek) v koncovkách etap, který po předešlých výkonech patřil společně s průběžným lídrem mezi dva hlavní favority etapového vítězství.
Z počátku etapy odjeli tři lidi: Davide Formolo (Movistar), Samuele Battistella (Astana) a Silvan Dillier (Alpecin - Deceuninck). Chleba se začal významně lámat v prvním kopcovitém dvojboji. Ten sice projela jako první stále vedoucí trojice, ale za ní se v pelotonu začalo tvrdě závodit.
Po druhé vrchařské prémii si 45 km před cílem dopředu dojela další silná skupina, jejíž únik vyprovokoval Tobias Foss (INEOS Grenadiers). S ním se do čela závodu dostali ještě Tim Wellens (UAE Emirates), Mick Van Dijk (Visma | Lease a Bike) a Archie Ryan (EF Education - EasyPost), který představoval největší nebezpečí pro Jonase Vingegaarda, jelikož před etapou zaostával o +1:50 min.
Ten také sólově zaútočil a vyhrál poslední vrchařskou prémii, vypsanou na vrcholu předposledního stoupání. Za ním se sjela do kupy zhruba třicítka jezdců, mezi nimiž z první desítky průběžného pořadí chyběl pouze průběžně 10. Felix Großschartner (UAE Emirates).
V cílovém výjezdu se čelo, které na jeho počátku dostihlo Ryana, zredukovalo na necelou dvacítku závodníků. Nejprve si soupeře otestoval Vingegaard, po něm nastoupil Yannis Voisard (Tudor). Tři sta metrů před cílem byl dostižen, o sto dál zahájil spurt Wilco Kelderman (Visma | Lease a Bike). Jemu na zadním kole visel Ulissi, ale přes oba šel nezadržitelně ten, komu takové dojezdy sedí jak zadek na hrnci: Thibau Nys.
Třetí dojezd na kopec, třetí vítězná etapa!
"No, upřímně, musím se omluvit všem jezdcům, kterým jsem dnes řekl, že se necítím skvěle, ale věřte mi, ráno jsem mluvil pravdu. Dnes jsem opravdu nebyl na své nejvyšší úrovni, měl jsem pocit, že nejsem schopen se dostat přes limit. Nakonec, pokud jsem tam mohl být a jet o vítězství, tak to byl také druh štěstí, jaké získáte, jen když v to vždy věříte," uvedl po etapě Thibau Nys.
„Ve stoupáních jsem se hodně trápil a v posledním prudkém stoupání jsem byl snad ve třetí skupině. Poté, po akcích jezdců a týmů, které se chtěly vrátit dopředu, jsem to nějak zvládl. Posledních 300 metrů byl první moment, kdy jsem si řekl: "Dobře, možná ještě dnes můžu vyhrát." Věděl jsem, že mám jen jednu ránu a musím ji vypálit ve správnou chvíli, ale pořád jsem se trápil a psychicky to opravdu nebylo jednoduché zvládnout.“
V průběžném pořadí se nic zásadního neudálo. Pouze Ulissi, který podruhé za sebou prohrál jen s Nysem, a tím pádem upevnil své vedení v bodovací soutěži, zkrátil svůj odstup od Vingegaarda na 13 vteřin.
Michal Paluta z polské reprezentace, v civilu jezdec kontinentálního Santic - Wibatech, sice v etapě nebodoval, ale jeho náskok ve vrchařské soutěži byl natolik značný, že si dres s přehledem udržel i do závěrečné etapy. Takže k vítězství v této doprovodné soutěži mu už stačilo jen poslední etapu dokončit, protože v ní žádné vrchařské prémie vypsány nebyly.
Jela se totiž na 142 km, končila v Krakově a její převýšení činilo pouhých 1530 metrů, přičemž jejich převážná část se realizovala v první polovině etapy.
Na jejím konci skutečně došlo k předpokládanému souboji sprinterů. Předešlé dvě se staly kořistí nejprve Olava Kooije (Visma | Lease a Bike) a poté Tima Merliera (Soudal Quick-Step), přičemž jim nejvíc sekundoval Jordi Meeus (Red Bull - BORA - hansgrohe).
V denním úniku zaujal Archie Ryan, ale i on byl 3 km před cílem pohlcen víc jak stohlavou hlavní skupinou. A pak už to bylo o sprinterech. Podruhé a v Polsku počtvrté si zajistil první stupínek Olav Kooij, když odolal z horší pozice dorážejícímu Timu Merlierovi.
Jonas Vingegaard tak vyhrál svůj sedmý etapový závod, mezi nimiž pochopitelně ční dva vítězné zářezy na Tour de France.
Jeho tým mohl ze závodu odcestovat velmi spokojený. K celkovému prvenství svého lídra přidal ještě 3. místo v celkovém pořadí Wilco Keldermana a dvě vítězné etapy Olava Kooije.
Olav Kooij: "Už před etapou jsme měli úspěšný týden, ale chtěli jsme závod dokončit co nejlépe. Bylo hezké, že Jonas už měl celkové vítězství na dosah, ale jsem velmi šťastný, že jsem mohl přidat další etapové vítězství. Byl jsem nesmírně motivovaný vyhrát tuhle etapu. Pole sprinterů tu bylo velmi silné, takže můžu být velmi spokojený. Dnes to byl další těsný sprint s Merlierem. Dostal jsem se dopředu v ideální chvíli. Pro tým to byl skvělý den."
Jonas Vingegaard: "Je skvělé odrazit se tímto způsobem po tom všem, co se stalo na jaře. Abych byl upřímný, myslel jsem si, že po havárii v Baskicku moje sezóna skončila. Dokonce jsem se chvíli bál o svou kariéru. Moje výkony na Tour a tady v Polsku jsou lepší, než jsem si mohl vysnít. Můžeme se ohlédnout za úspěšným týdnem. Nejen pro mě, ale pro celý tým s prvním a třetím místem v celkové klasifikaci a dvěma etapovými vítězstvími pro Olava. Nyní se vracím domů, abych podpořil svou těhotnou ženu. Na to se těším.”
