Kulisy, resp. povrch, se oproti včerejšímu světovému poháru v Dendermonde výrazně lišily. Žádná blátivá oranice, ale pevný jezdivý podklad, který ani déšť nijak neutopil.Jelo se v okolí okruhu formule 1, kde v roce 1982 utrpěl smrtelnou nehodu uznávaný kanadský šampion Gilles Villeneuve (neplést se současným stejně věhlasným filmovým režisérem Denisem…).

Wout van Aert (Jumbo/Visma) zasadil soupeřům devastující atak už v prvním okruhu, nejspíš se mu nechtělo otálet, přitom startoval až ze druhé řady. „Tady to nebyla nevýhoda, spíš naopak,“ říkal potom. „Nevím, jestli jsem někdy takhle vyhrál pětkrát za sebou,“ usmíval se. „Nevěděl jsem, jak na tom budu po tak těžkém včerejším závodě. Ale jakmile jsem rozjel, poznal jsem, že je to dobré. Brzy se vytvořily díry, Matthieu tam nebyl, tak jsem za to vzal,“ popisoval. A co bude dál? „Kam přijedu, tam chci vyhrát. O mistrovství světa ve Fayeteville ještě budeme mluvit, rozhodnu se po mistrovství Belgie.“

Nejzajímavější souboj probíhal víc než minutu za ním o druhé místo mezi podobně pomenšími postavami. Všecyklista Tom Pidcock (Ineos/Grenadiers) versus Eli Iserbyt(Pauwels Sauzen/Bingoal), lídr obou vrcholných seriálů svěťáku i Superprestige. Iserbyt udával tempo, Pidcock ho naháněl. Oba skákali překážky i do mírného kopce, šli po sobě. Už už se zdálo, že Belgičan Brita trháky zlomí. Ale jakmile se znovu dotáhl a zbývala jen asfaltová cílová rovinka a očekávaný sprint… dalo se sázet se na Pidcocka. Vyrážel z druhé pozice, musel zabrat naplno a – Iserbyta o kousíček udolal.

„Wout byl příliš silný, ale dokázal jsem zajet dobře,“ hodnotil Pidcock. Iserbyt díky třetímu místu vede celkové pořadí o čtyři body před Aertsem. „Trpěl jsem a jsem překvapený, jak dobře to dopadlo,“ radoval se. Čtvrtý dojel na dohled čestně další Belgičan Quinten Hermans (Tormans/Circus).

A kamže se poděl Matthieu van der Poel (Alpecin/Fenix)? Však tu vyhrál předchozí čtyři ročníky! Zpočátku se držel ve skupině od čtvrtého místa, ale pak mimo záběr kamer spadl. Po půlce závodu jezdil osamocený na deváté pozici. Ve chvíli, kdy ho to podle televizních záběrů snad už ani nebavilo, někdy kolem pětačtyřicáté minuty, zajel do depa a slezl.

Michael Boroš dojel 24. se ztrátou 4:33 minuty, Matěj Stránský 37. Za nimi byl i známý maorský biker Sam Gaze (47.), zajel si i veterán Ondřej Zelený (79.), startovalo rekordních 104 borců. Mezi ženami jako by chtěla napodobit Van Aerta nizozemská mistryně světa Lucinda Brandová (Baloise/Trek Lions) – vyhrála včera i dnes. „Byl to sprint na jedno kolo,“ vtipkovala.

Superprestige po zrušení Diegemu (29. 12.) končí po mistrovství světa 12. února v Gavere.