Hned na úvod ovšem nutno poznamenat, že každý vycházel z odlišné pozice, a podle toho to vypadalo. Až se časem startovní bloky vyrovnají, jistě nám přichystají ještě vzrušivější zážitky než teď. Možná už zítra v Superprestiži v Zolderu? Anebo na příštím svěťáku v Hulstu 2. ledna. Ještě dodejme, že k přece jen méně napínavému průběhu přispěla i velmi náročná trať, povětšinou doslova mazlavá oranice na 2,6 km okruhu se dvěma schodišti a dvěma depy. Pole se postupně výrazně nadělilo po jednotlivcích, souboje ani jeden na jednoho téměř nebyly vidět – aspoň ne v televizním přenose.

Tak tedy Mathieu van der Poel (Alpecin/Fenix), úřadující mistr světa se vrátil v duhovém trikotu teprve poprvé od konce ledna, kdy ho v Ostende získal. Comeback mu oddálilo zranění kolena. A přestože ukázal sílu, dynamiku ještě ne, zcela pochopitelně. Testoval víc sebe než soupeře. Vyrážel ze třetí řady, velmi brzy se dotáhl, dokázal se objevit i na špici. Ale když ho v šestém z osmi kol Van Aert znovu odpojil, už nevzdoroval a dojel si podle svého. Druhý, se ztrátou 49 vteřin. 

Dosavadní bilance cyklokrosových soubojů s Van Aertem však vychází stále pro něj 88:36. „Bylo to OK, podle předpokladů,“ říkal. „První půlka docela dobrá, ve druhé mi trochu docházely síly, nemohl jsem přidat. Ale to se zlepší s dalšími závody.“

Wout van Aert (Jumbo/Visma) potvrdil dosavadní dominanci a zopakoval i loňský výsledek na zdejší trati (1. WVA, 2. MVDP). Od té doby, co se teď v cyklokrosu objevil, vyhrává. Superprestige Boom na blátě. Cyklokros Essen na pevnějším podkladu, pak den na to světový pohár ve Val di Sole na sněhu. A minulý víkend si dal volno, aby lehce vyladil. „Krásné vítězství nejvyšší úrovně v nejlepším vánočním týdnu, bohužel bez diváků, nerozumím tomu, proč tu nemohli být, nemyslím, že by to bylo nebezpečné,“ hodnotil. „Jsem šťastný, že jsem takhle dobře v cyklokrosu začal a že mi to drží. Koncentroval jsem se na sebe a na svůj job.“

Připomeňme, že letos získal na silnici 13 vítězství. O cyklokrosovém mistrovství světa v Americe snad neuvažuje, ale kdo ví? Vždyť teď se na Slovinský pohár v cyklokrosu vydal za výhrou i Tadej Pogačar, dvojnásobný vítěz Tour…

Třetí skončil první čistokrevný cyklokrosař Toon Aerts (Baloise/Trek Lions), který měl podle zvyku výborný start a dvě kola vedl. Pak sice mírně ztratil na lídry, ale ze „zbytku světa“ zajel nejlíp (-1:18) a tentokrát se mu vyhnuly chyby i smůla jako s defektem minulý víkend. Následovali Vanthourenhout, Hermans a Van Kessel. Tom Pidcock (Ineos/Grenadiers) skončil „až“ osmý (-2:59). A už téměř jistý vítěz světového poháru Eli Iserbyt (Pauwels Sauzen/Bingoal) nejhorším výsledkem sezony devátý (-3:13). 

Taktéž nejlepší český zástupce Michael Boroš (ČEZ Tábor) tentokrát ztratil na 23. pozici (výraznějších 7.23 minuty). Lubomír Petruš byl 35., Šimon Vaníček nedokončil.

V Dendermonde jely opět všechny kategorie. V juniorech byli nejlepší čeští závodníci Eliška Hanáková čtvrtá (-3:09) a Václav Ježek patnáctý (-3:06). Muže do 23 let vyhrál Cameron Mason, ano, Brit. Matěj Stránský dojel sedmnáctý (-3:49).

Mezi ženami potvrdila znovu formu 32letá nizozemská šampionka Lucinda Brandová (Baloise/Trek Lions) pátým triumfem ve světovém poháru a jedenáctým celkem v sezoně. Nejvíc ji prohnala opět Američanka Clara Honsingerová (Cannondale/Cyclocrossworld), v cíli jen čtyři vteřiny za ní. V akci v 71členném poli byly i český objev Kristýna Zemanová, skončila 26. (-5:11) a Tereza Vaníčková 51. (-9:16).