Letošní pouť po jižním prstenci bruselské aglomerace vedla z Brakelu do Haachtu, měřila 203,6 km a nabídla 15 brdků a kopečků. Dlouho jelo s mírným náskokem vpředu kvarteto Gianni Vermeersch (Alpecin-Deceunick), Jakob Fuglsang (Israel-Premier Tech), Anthony Turgis (TotalEnergies) a Frank van den Broek (DSM-Firmenich). Na 150. km si ho ve stoupání po dlažbě lehce sám docvakl Van der Poel a přidali se ještě Florian Vermeersch (Lotto-Dstny) a Lars Boven (Jumbo-Visma). Brzy získali až minutu a sám mistr s číslem jedna, v bílém dresu s duhou a stříbrných tretrách několikrát poctivě potahal špici.

Na posledním kruhovém objezdu na vlhké vozovce sklouzl do té doby agilní Van den Broek a zbyla jen šestice. Kilometr před cílem nastoupil Gianni Vermeersch, jako by chtěl vytáhnout týmového parťáka Van der Poela, ale ten zůstal zavřený. Do spurtu se vydal první Florian Vermeersch a Van der Poel ho stihl udolat jen tak tak. Na druhou pozici se vklínil ještě Turgis.

„Skvělý a nečekaný pocit, taková vítězství jsou nejlepší,“ říkal v cíli vítěz. „Cítil jsem, že potřebuji pár závodů, abych se dostal zpátky,“ komentoval třítýdenní pauzu po světovém šampionátu a teď čtvrtý zářijový start. „Měl jsem opravdu štěstí, že jsem tu měl týmového kolegu, který v závěru závod kontroloval,“ ocenil Gianního Vermeersche, který už do posledních metrů nešel a spokojil se s šestým místem.

„Je mi líto Van den Broeka, jel jak motorka a pak spadl kousek před cílem, mohl dosáhnout na top pět i líp,“ komentoval karambol 22letého týmového kolegy Pavel Bittner (DSM/Firmenich). „Druhá polovina se zrychlovala, kontrolovali to Alpecin a Lotto. Dá se říct, že to už pak byla řezanka až do cíle. My jsme zůstali tři v hlavní skupině. John (Degenkolb) mi říkal, že mi to rozjede, že jsem rychlejší. Jenže mě v poslední rovince chytila křeč… Mrzí mě to, ale dopadlo to dobře,“ dodal. Druhý z Čechů v poli Petr Kelemen (Tudor) nedokončil.

Za 22. místo jako nejlepší z týmu získal Bittner 5 UCI bodů, pomalu se mu vracejí síly. Po pádu na mistrovství světa v Glasgowě dostal do odřenin kožní infekci a musel brát deset dní antibiotika. „Vypadá to líp, dostal jsem i dobrý program do závěru sezony,“ vysvětluje neúčast v reprezentačním dresu na mistrovství Evropy. V sobotu jede Paříž – Chauny (kategorie 1.1), pak šestidenní etapák Cro race (2.1) v Chorvatsku a měl by se dostat i na Paříž – Tours (1.Pro).

„Nebyl to vždycky jenom progres, to není nikdy. Ale jsem v nizozemském týmu spokojený a oni se mnou snad taky,“ říká 20letá česká naděje o 13 měsících v prvním týmu DSM. „Příští sezonu bych se rád soustředil na klasiky. Těžký závod se spurtem mi vyhovuje nejlíp a v těch menších můžu mít šanci,“ plánuje.

Zvyká si i na nové prostředí. Buď trénuje doma v Olomouci, kde to zná nejlíp, ale už se pomalu usazuje i na hranicích Belgie s Nizozemskem. Tím se vydává tak trochu štybarovskou cestou. Loni na mistrovství světa si totiž našel dívku Mirre, dceru Servaise Knavena. Ano, vítěze Paříž-Roubaix 2001 a jedné etapy na Tour de France. Bývalý člen týmů TVM, Quick-Step, T-Mobile nebo Milram nyní vede ženský tým Quick-Stepu, kde jezdí jeho druhá dcera Britt…