Peter Sagan toho za posledních deset let zvládl tolik jako skoro nikdo jiný. Od vstupu mezi profesionály v roce 2010 vyhrál 113 závodů, třikrát se stal mistrem světa, ale vítězit pravidelně na monumentálních klasikách se ukázalo jako hodně těžký úkol. Doposud vyhrál dva monumenty, Kolem Flander v roce 2016 a Paříž - Roubaix o dva roky později. 

K významným klasikářským triumfům samozřejmě musíme připočítat i tři vítězství na Gent - Wevelgem a vítězství na E3 Harelbeke a Brabantském šípu, ale stejně bychom například před pěti lety očekávali o něco více velkých vítězství v jednorázových klasikách. Je jasné, že život klasikáře není snadný a úspěchy nepřijdou samy. 

Peter Sagan byl několik dlouhých let největší hvězdou a osobností silniční cyklistiky, ale časy se pomalu mění a přicházejí noví, mladí a také zajímaví závodníci. Od Mathieu van der Poela se letos očekávají samá vítězství, tento nizozemský univerzál je přirozeným nástupcem Petra Sagana, to on nyní přitahuje nejvíce pozornosti. 

Bylo by však velkou chybou slovenského cyklistu odepisovat. Je mu pouze třicet let a loni sice měl slabší klasikářskou sezónu, ale jen na svoje standardy. Na Sanremu skončil čtvrtý, na Ronde jedenáctý a na Roubaix pátý. A to mu jaro zkazilo onemocnění, které mu vzalo hodně sil. Rozhodně není horší než dřív. Pouze potřebuje trochu štěstí a soustředění.    

Klasiky jsou prvním důležitým cílem i letošního roku, ačkoliv Sagana uvidíme i na Giro d´Italia a Tour de France. Sezónu zahájil na Vuelta a San Juan v Argentině a původně sice měl v plánu vrátit se po několika letech na start Omloop Het Nieuwsblad (kde ještě nevyhrál), ale nakonec zvolil jinou cestu. Z Argentiny odjel do Kolumbie, kde trénuje ve vysokohorském prostředí. Sagan je na tréninková soustředění ve výškách zvyklý a dokáže se vytrénovat do ideální formy. 

"Je schopný se připravit sám, mimo závody. A má radši tréninky ve vysoké nadmořské výšce. Je typ závodníka, který si dokáže vybudovat formu tréninkem a pak už potřebuje jen pár závodů, aby získal závodní rychlost," řekl pro cyclingnews.com Ján Valach, sportovní ředitel týmu BORA - hansgrohe.   

Do sedla závodního kola se vrátí na březnové jednorázovce Strade Bianche, po které následuje tradiční jarní program - Tirreno-Adriatico, Milán-Sanremo, E3 Classic, Gent-Wevelgem, Dwars door Vlaanderen, Kolem Flander a Paříž-Roubaix. Cíl je jasný, vyhrát svůj třetí monument a je jedno, který to bude.  

Kromě klasik bude jedním z cílů i Olympiáda v Tokiu. Tentokrát ale na silnici, stejnou chybu jako v Riu už neudělá. Experiment se startem na horských kolech nefungoval a zklamání zvětšil triumf Grega Van Avermaeta, jednoho z hlavních rivalů Petra Sagana. Van Avermaet dokázal, že na trati s mnoha stoupáními mohou vyhrát i těžší klasikáři. V Tokiu to bude nejspíš ještě o trochu náročnější, ale Sagan to zkusí: "Je to docela těžká trať. Ale na Olympiádě nikdy nevíte, takže stojí za to, to zkusit."

Valach má podobný názor: "Je to trať pro vrchaře, ale spíš pro agresivní vrchaře, pro vrchaře, kteří dokážou i sprintovat. Peter je schopný přejet kopce a po Tour bude mít dobrou kondici a váhu. Hodně bude záležet na těch pár dnech mezi Tour a Hrami, samozřejmě. Ale když bude mít dobrý den, může zajet velmi pěkný závod." 

"Kopec 30 kilometrů před cílem je hodně, hodně težký, ale bude záležet na situaci, protože týmy budou jen pětičlenné a všichni časovkáři musejí být v těchto týmech, takže závod půjde těžko kontrolovat," dodává Valach. 

Pro Sagana ale nejsou Olympijské hry zase takovou motivací, aby kvůli nim odjel z Tour de France dřív, jak to plánuje například Alejandro Valverde. "Nemůžete jen tak odjet z Tour, i když Olympijské hry jsou důležité. Mezi závody je málo času, ale soustředíme se 100% na Tour a pak uvidíme, jak to půjde na Hrách. Když bude mít dobré nohy na Tour, měl by být dobrý i v Tokiu," vysvětluje Valach, který je také trenérem slovenské reprezentace. 

Olympiáda bude posledním cílem sezóny, sice mluví o jeho debutu na Okolo Slovenska, čímž by se splnil dlouholetý sen pořadatelů tohoto velmi kvalitního závodu, ale na další závody už se rozhodně nechystá. Zisk čtvrtého a rekordního titulu mistra světa se tedy minimálně o další rok odkládá.