Trať byla až ďábelsky rychlá, nejlepší zajeli průměr téměř 26 km/h. V prudkém slunci se doslova prášilo za kočárem… Okruh 2,9 km dlouhý nabízel kromě zatáček vraceček jen čtyři výrazněji technická místa – krátký výběh, pět schodů, dvě prkna, která se skákala v sedle, a jeden šikmý sjezdík do zatáčky. Tedy kritérium nebo parkový cyklokros na americký způsob. Však tu v sobotu závodily stovky hobíků ve veřejném cyklokrosu, to Evropě chybí.

Iserbytovy nohy na sto deset procent

„Chtěl jsem být vepředu, abych se nemusel přetlačovat ve skupince. A nohy mi pak jely na sto deset procent,“ usmíval se v cíli Iserbyt (Pauwels Sauzen/Bingoal), obhájce vítězství v celém světovém poháru. Nikdo nestačil, ani jeho ještě loňský týmový parťák a krajan Laurens Sweeck (letos v novém Crelan/Fristads), přestože po dojezdu tvrdil, že chtěl vyhrát. „Ale zavřeli mě a zůstal jsem někde za dvacátým místem. Dvě kola jsem musel full gas a mezitím Eli odjel,“ smutnil. Ve čtvrtém kole (z devíti) stáhl ztrátu na 7 vteřin, jenže víc nemohl. Iserbyt si vpředu poodjížděl za 33. triumfem profikariéry, Swesck jen kontroloval náskok na trojici, usilující o třetí místo. 

Tam ve spurtu vyhrál Lars van der Haar (Baloise/Trek Lions) a potěšil týmového partnera, v těsném sousedství jehož centrály se jelo. Čtvrtý zůstal Michael Vanthourenhout (Pauwels) a pátý Thibau Nijs (Baloise/Trek Lions), 19letý syn legendy. Před očima táty Svena zde zajel svůj nejlepší výsledek v dospělém světovém poháru. Navíc s tratí měl nevyřízené účty, loni si tu zlomil klíční kost. A tak si i trochu zablbnul – v prvním kole udělal na velbloudím nadjezdu trik při skoku, do cíle projel jen po zadním kole. „Užil jsem si to, bylo to zábavný,“ povídal.

Jediný Čech na startu Michael Boroš (Elkov/Kasper) vyrážel z druhé řady. Také on se po chaosu po startu propadl na dvacátou pozici, ale pak dotahoval. V jednom okamžiku mimo záběr televizních kamer narazil do zábrany a zlomil sedlo i tretru. „Tu jsem ani neměnil, protože jsem o tom nevěděl, vnímal jsem jen divný pocit na noze. Musel jsem jet sám, předjížděl jsem, ale neměl s sebou tahouna,“ říkal. Nakonec to dokázal až na 14. místo se ztrátou 2:26 minuty. „Výkon nebyl špatnej, jen umístění jsem chtěl lepší, na tu desítku bylo. Ale jsem moc rád, že jsem tady, i když tempo je hodně vysoký,“ dodal. V páteční rozjížďce na stejné trati v závodě Trek C1 skočil sedmý. Teď se přesouvá do Fayetteville, kde se dá na trati lednového mistrovství světa čekat stejné kritérium.

Boroš i teď nechal za sebou pár Belgičanů v čele s třetím mužem světového poháru Toonem Aertsem. Na druhou stranu řada kvalitních jezdců chyběla (jelo 45 cyklistů z 10 zemí, z toho 14 Američanů a 12 Belgičanů), chystají se až na třetí podnik do Tábora (23. 10.). A třeba i Van der Haar se po prvním americkém závodě vrací do Evropy, aby před ním pořádně potrénoval. 

Nizozemky vládly i bez hymny

Ženské pole nabídlo jen 34 závodnic, z 13 Evropanek jich bylo 9 z Nizozemska. Chyběly nejen Češky (vzpomínáte, před třemi ley tu vyhrála Kateřina Nash…), ale i třeba Belgičanky. Jejich kouč Sven Vanthourenhout prohlásil, že za výlet za 5000 eur na osobu v posledních letech nedostal odpovídající protihodnotu.

A tak se jel nizozemský přebor, kde scházela jen Marianne Vos. V cíli jich bylo prvních šest. Nejdřív zbyla sedmičlenná skupina ještě s Francouzkou Clauzel (AS Bike Racing). Tři střídavě nejaktivnější Ceylin Carmen del Alvarado (Alpecin/Deceuninck), Fem van Empel (Pauwels Sauzen) a Lucinda Brand (Baloise/Trek Lions) zbyly do posledního ze šesti kol samotné. A daly si „nejdelší sprint v životě“, jak pak v cíli hodnotila vítězka, 20letá Van Empel. 

Alvarado se sice už dříve pokusila nastoupit, ale marně. Pak to rozjela mistryně světa a obhájkyně světového poháru Brand, mj. držitelka vrchařského trikotu z nedávné Vuelty. Taky marně. Až když ji předjela Van Empel, zlomila se a spokojila s třetím místem. Na silnici ve spurtu vyjela svoji třetí světovou výhru ta nejmladší před další bývalou světovou šampionkou. „Wow! Dosáhla jsem toho, co jsem chtěla. Plán byl rozjet to v posledním kole,“ povídala. „Jsem trošku smutná, že jsem prohrála až ve finiši, ale jinak musím být spokojená. Byl to hodně tvrdý a těžký závod,“ dodala Alvarado.

Na cenách se dělilo 39 500 eur, vítězové brali 5000, stejně muži i ženy. V souboji velmocí Belgie – Nizozemsko dopadl první závod podle počtu pozic na stupních vítězů 2:4. Pořadatelský DJ ale nenašel nizozemskou hymnu… 

Světový pohár pokračuje příští neděli ve Fayetteville v Arkansasu, přímo vysílá opět Eurosport.