Bylo přesně tak „hnusně“, jak má na správný cyklokros být. Zima, mlhavo a déšť, totálně rozblácená trať s několika výběhy, z toho dvěma do schodů, dokonce i jeden šikmý sjezd se musel sbíhat po svých. A ten rozhodl! Ale to si ještě počkejme.

První ze šesti kol jezdila pohromadě, byť natažená, čelní skupina, v níž se držel i nejlepší český rider Michael Boroš (ČEZ Tábor). Už na startu tady chyběli dva muži ze špičky Hermans a Van der Haar. Ale ve druhém okruhu se na čele oddělili Aerts (Baloise Trek Lions) s Iserbytem (Pauwels Sauzen/Bingoal), třetí Ronhaar (Baloise Trek Lion) ztrácel 24 vteřin, ještě devatenáctý Boroš 51.

Postavou vyšší Aerts, který vyhrál den předtím městský kros v Kortrijku, aktivně tahal. Iserbyt, zdálo se, vlál na gumě. Na špici se dokázal prosmýknout jen ojediněle. Ve třetím kole musel měnit pravou botu Sweeck a ztratil pozici v popředí. K Ronhaarovi se dotáhl Vanthourenhout (Pauwels), v polovině závodu už ztráceli 46 vteřin, Boroš 2:26.

V pátém okruhu na šikmo sbíhaném svahu nejprve vedoucí Aerts příliš zabrzdil a zastavil se o „mlíko“. Vzápětí podklouzl na záda a než se sebral, Iserbyt toho využil a pláchnul mu. Získal dvacet metrů a po výměně kol v depu, kdy Aerts nemohl nakopnout pedál, poodjel na čtyři vteřiny. V posledním výběhu však Iserbyt uvízl v blátě a dlouho klouzal dolů, nemohl zabrat. Když se to povedlo, spadl mu řetěz… I tak však vedení udržel, měl už sedm vteřin, Aerts dojížděl rezignovaně se sklopenou hlavou.

„Cítil jsem dnes dobré nohy a vypadalo to, že Toon je má taky. Trať byla těžká a diváci podél ní skvělí. Věděl jsem, že musím zůstat v klidu, protože, když jste moc vyjančení, uděláte snáz chybu. Jel jsem si svoje a to se vyplatilo,“ řekl Iserbyt, který se raduje už z celkem dvanáctého vítězství v sezóně.

Nezastavilo ho ani promáchnutí Aertsovi nohy, když ho míjel. „Bylo to složité, asi se ještě podsmekl, nevěřím, že by to byl úmysl mě takhle zastavit,“ zastal se soupeře, jehož zákrok popsal reportér UCI „ve fotbale na jasně červenou kartu“. Ostatně Aerts jel i v počátku hodně agresivně, hledal si vlastní stopu podél hrazení a tam se dokonce i ohnal po fotoreportérovi, naklánějícímu se pro záběr.

Poprvé se dostal na pódium 20letý nizozemský mladík Pim Ronhaar. „Je to neuvěřitelné,“ těšil se. „Mám rád specifické těžké tratě jako písek a tady to bylo hodně v blátě,“ říkal. Také on vyhrál o den dříve v Kortrijku, ale kategorii do 23 let, kde drží duhový trikot.

Boroš dojel nakonec 23. se ztrátou 4:47. „Nebylo to špatný, ale jak jsem začal řešit technické problémy, vycouval jsem z přední skupiny a ztrácel. Myslel bych si výš, to jo, ale co bych za tenhle výsledek dal loni, když to nešlo. Cítím se dobře, musím jezdit, přijde to,“ hodnotil svůj výkon. Trať v Besanconu ocenil: „Pravej cyklokros, těžký, žádný asfalt, pořád za svý, hodně poctivý, opravdu dobrý.“

Poté, co před pár dny podepsal na příští sezonu smlouvu do elitního českého silničního týmu Elkov/Kasper, se stále soustředí na cyklokros. „Chci pořádně dojet zimu včetně mistrovství světa a pak se uvidí. Teď ještě o nějaké kombinaci nepřemýšlím, ale pak se určitě s týmem domluvíme,“ věří. Druhý český reprezentant Lubomír Petruš dojel 34. (z 50 jezdců na startu) se ztrátou 8 minut, tedy bez bodů.

V závodě žen bez české účasti dominovala letos potřetí 32letá světová šampionka Lucinda Brand (Baloise Trek Lions), opět po sobotní výhře v Kortrijku. Totální nizozemskou dominanci narušila nečekaně na druhém místě kanadská cyklokrosařka Maghalie Rochette (Specialized/Feedback Sports). Třetí skončila Denise Betsema (Pauwels) z Nizozemska. A další nenizozemskou závodnicí v cíli byla sedmá Američanka Clara Honsinger.

„Nebylo to vůbec jednoduché. Na těžké trati mi pomohlo dostat se hned zpočátku dopředu a vybírat si vlastní lajnu. Soustředila jsem se pak jen na sebe a svoje tempo,“ prohlásila pak v cíli vítězka. „Tohle je pro mě sen, pole v Evropě je mnohem silnější než v Americe,“ doplnila pak druhá dáma, panamerická šampionka.