K tomu všemu výše zmíněnému má Pidcock už třeba olympijské zlato na horském kole, vítězství v silničním Brabantském šípu a další skvělé výsledky. Co si/nám ještě hvězda stáje Ineos/Grenadiens připraví za radosti? „Byl to moc těžký závod. Brzy jsem pochopil taktiku Belgičanů, ale musím přiznat, že na mě vyrukovali korektně. Poradil jsem si s tím, vzal za to a vydržel. Jeli jsme sem s nějakým plánem a ten jsme splnili, Děkuji všem okolo sebe, kteří mi pomáhají,“ řekl v cíli až plaše jako chlapec, ne jako sebestředný machr.
Sluníčko ve Fayeteville vytáhlo teploměr až skoro k patnácti stupňům, mnozí jezdci si stříhali rukávy na dresech jako běžci na lyžích v Itálii. Na trati v Centennial parku a na OZ trailech se až prášilo, ale ve sjezdech se vyjely rigoly. Což smečku svištících chlapů nutilo k obezřetnosti. Atmosféra byla báječná už od rána, fandilo se podél celé trati, nejen domácím Amíkům, nebo Belgánům jako v Evropě. To, že se už dříve vědělo, že chybí hlavní hvězdy Wout Aert a Mathieu van der Poel, na decibelech neubralo.
Už v prvním kole (jelo se pod sedm minut) jediný český zástupce Michael Boroš neudržel dvanáctičlennou čelní skupinu. Vedl ji překvapivě Francouz Dubau a obsahovala všechny favority. Na konci druhé rundy už se porovnala na špici očekáváná jména – Pidcock, Vanthourenhout, Iserbyt. Belgičané jako by chtěli vyslyšet vyslovené přání vítěze světového poháru o týmové taktice. Jako by chtěli osamoceného Pidcocka strhat nástupy. Tu se urval Sweeck, pak Vanthourenhout… a to ještě nevídaně vpředu tahal Francouz Venturini.
Pidcock měl co dělat, aby všechny pochytal. Ale ve čtvrtém z devíti kol už ztratil trpělivost a vyrazil ve sjezdu po schodech dopředu raději sám. Vyrovnaným konstantním tempem brzy získal mírný náskok, který vytáhl až k půl minutě. Šlapal sám, schody na obávaném 39Climb vybíhal jako jediný i po dvou. Brzy bylo jasno. V posledním sjezdu předvedl bikový skok a pózu, na cílové čáře se položil břichem na sedlo a natáhl nohy jako letící Superman. Proč ne, mohl si to dovolit. Po sedmi letech od Zdeňka Štybara přerušil nadvládu Van Aerta s Van der Poelem, i když je neporazil v přímém souboji.
Belgičané namísto aby zformovali společný útočný šik, si ujížděli mezi sebou. Proto se Eli Iserbyt vydal do stíhačky sám, ale při kritériu na tomto tvrdém terénu to nebyl jeho den. Po chvíli ho dojel Lars van der Haar, a spolu si jeli o půl minuty pozadu pro medaile. Jenže stříbro chtěli oba! A spurt měl lepší ze zadní pozice nastupující nizozemský evropský šampion.
Boroš se držel dlouho aktivně ve druhé skupince a dokonce usiloval o své druhé nejlepší umístění na světovém šampionátu v kariéře (12.). Jenže v asfaltovém finiši rezignoval, všichni ho předjeli a na vytouženou desítku nedosáhl, skončil šestnáctý (-1:50). Čím jeho díky tréninku na silnici s koučem Otou Fialou zlepšená forma i sympatický výkon zůstanou bez odezvy, tvrdě řečeno: neporazil žádné zvučnější jméno…
Závod juniorů nečekaně nevyhrál vládce sezony (17 triumfů!) David Haverdings z Nizozemska, který spadl v koleji ve druhém okruhu, ještě mu spadl řetěz a zbylo na něj deváté místo. Ale ve tříčlenném sprintu překvapil Jan Christen ze Švýcarska. Z českého tria zajel mezi 33 účastníky nejlíp 18. Václav Ježek (-1:11), dvě místa za ním František Hojka, Ondřej Novotný zamotal řetěz. Což je bohužel asi tak vše, co stojí za zmínku.
Závod žen do 23 let přinesl po včerejším elitním představení s duhově-zlatou tečkou Marianne Vos druhou tulipánovou bitvu. Tady se naháněla hnedle trojice a rozhodlo se až v posledním kole na obávaném brdku, kde zaváhal už třeba i Boroš v úvodním závodě štafet. Fem van Empel se rozjela sice rozvážně, ale postupně lehce dostihla své dvě soupeřky a už už to vypadalo, že si je jen rozdělává do finiše. Jenže tady se zaškobrtla a Puck Pieterse okamžitě vystřelila dopředu. Avšak Shirin van Anrooij, mistryně Evropy a svěřenkyně legendárního Svena Nijse, ji po pár desítkách metrů polapila a rozdaly si to ve spurtu. Dravější nástup do něj rozhodl pro planoucí srdce ryšavé 19leté Pieterse z týmu Alpecin/Fenix. Měla v letošní sezoně k výhře už tolikrát tak blízko (čtyřikrát druhá ve světovém poháru mezi elitou!), ale dočkala se jí až teď, v nejdůležitější bitvě. Evropský titul ve třiadvacítkách dobyla už před dvěma lety… „Opravdu zvláštní závod, pořád jsme se předjížděli, ale nikdo nemohl odjet. Chtěla jsem to zkusit v dlouhém stoupání,“ říkala.
Kristýna Zemanová, v osmnácti prvním rokem v této kategorii, neudržela v prvním kole šestičlennou skupinku. Pak však poctivě kroužila s Američankou Madigan Munro, kterou si pohlídala ve finiši. Sedmé místo (-2:15) znamená pro cílevědomou dívku z Mladé Boleslavi povzbuzení do dalších let s perspektivou světového Tábora 2024 ještě ve třiadvacítkách.
Kompletní výsledky zde: https://cx.procyclingstats.com/race/world-championship/2022/result
