Monte Zoncolan udivuje svými údaji už na papíře, stoupání z Ovara měří 10 kilometrů, v průměru má 11,5 %, posledních 8 kilometrů má dokonce 15 % v průměru. Maximem je 22 %. Jenže naživo je Zoncolan ještě mnohem horší. Vyjet Zoncolan není žádné potěšení, je to jen a pouze utrpení. Sám mám se Zoncolanem zkušenost a ,,zážitek" ze dne, kdy jsem na tento kopec vydal, překonává ve své hrůze všechny špatné dny v sedle kola. Všechny ,,hlaďáky", závody na terezínech, závody a tréninky v dešti a zimě. Vyjížďka na Zoncolan mi utkvěla v paměti jako nejtěžší den na kole v životě. A přitom je to už osm let.
Na Zoncolanu není možnost si odpočinout, chvíli zvolnit. Stoupání je stále velmi strmé, nepovoluje ani v zatáčkách. Je těžké si ho oblíbit, i Gilberto Simoni, vítěz prvních dvou výjezdů z let 2003 a 2007, mi v roce 2010 vysvětloval, že i vítěz se snaží jen přežít. Že je nemožné zařadit Zoncolan mezi oblíbená místa k závodění a nijak zvlášť rád na Zoncolan nevzpomíná.
Jedná se o trochu utajené stoupání, většina kopce je v lese, nejede se ani výjimečně vysoko, ačkoliv 1730 metrů nad mořem není málo. Po většinu stoupání nenabízí výhledy do krajiny jako slavná stoupání v Alpách. Ale na rozhlížení zde stejně není čas a vůle.
Zoncolan většinou nepřináší nijak zvlášť dramatické závodění. Každý závodník jede většinou na co má, nastupovat se nedá, podstatné jsou watty přepočtené na kilogramy váhy. Samozřejmě zde lze udělat velké rozdíly, ale při posledním výjezdu Zoncolanu v roce 2014 tu Nairo Quintana jen hlídal své největší soupeře. Velmi důležitá je volba převodů, čím lehčí, tím lepší. Všichni závodníci budou mít vhodnou výbavu, se Zoncolanem mají profesionálové zkušenosti, nejedná se o žádný neznámý výjezd.
Ale co letos čekat? Pořadatelé to závodníkům neudělali snadné, etapa měří 186 kilometrů a před cílovým výjezdem musejí cyklisté překonat tři vrchařské prémie 3. kategorie a jedno stoupání 2. kategorie. Ale rozhodne se až na Zoncolanu. Favorité a lídři budou čekat na posledních 10 kilometrů.
Výhodu by měli mít lehcí cyklisté, mezi ty patří lídr závodu Simon Yates, také Domenico Pozzovivo, Thibaut Pinot a George Bennett. Yates a Pinot mají kolem 60 kilogramů, Pozzovivo a Bennett něco pod 60 kilogramů. Hůř na to jsou Tom Dumoulin a Rohan Dennis. Jenže záleží především na výkonnosti. A Dumoulin se rychle zlepšuje. Asi nejvíc ze všech lídrů. Už po dojezdu do Osima však přiznával, že na Zoncolanu bude jeho cílem neztratit a udržet před časovkou odstup od Yatese a pozici v celkové klasifikaci. V každé horské etapě hrozí velký výpadek některého z favoritů. A na Zoncolanu obzvláště.
Odhadujeme, že se bude dařit Simonu Yatesovi a Domenicu Pozzovivovi. Tom Dumoulin nejspíš neztratí, nebo jen málo. Určitě se těší Thibaut Pinot, který je špičkovým vrchařem. A etapa bude zlomová pro Chrise Frooma a Fabia Arua. Pokud chtějí ještě zatopit soupeřům, musí už zde zářit.
Bude to velká podívaná. Závodníky navíc nebude šetřit ani nedělní etapa z Tolmezza do Sapady, s pěti velkými kopci. Na náročnost Zoncolanu může někdo doplatit i o den později.
Foto Sirotti
